309/2021 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 19. srpna 2021
o odběrech a chemických a biologických rozborech vzorků hnojiv
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 4 odst. 9 zákona č. 156/1998
Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, rostlinných
biostimulantech a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských
půd (zákon o hnojivech), ve znění zákona č. 9/2009 Sb., zákona č.
61/2017 Sb. a zákona č. 299/2021 Sb.:
Odběr vzorků hnojiv, pomocných půdních látek, rostlinných biostimulantů
a substrátů
§ 1
Pro účely této vyhlášky se rozumí
a) partií takové množství hnojiv, pomocných půdních látek, rostlinných
biostimulantů, substrátů (dále jen "výrobky"), které svými vlastnostmi,
označením a prostorovým uspořádáním představuje jednotný celek,
b) dílčím vzorkem takové množství výrobku, které bylo získáno
jednorázovým odběrem z partie,
c) souhrnným vzorkem soubor jednotlivých dílčích vzorků odebraných z
partie,
d) redukovaným souhrnným vzorkem dílčí množství souhrnného vzorku se
stejným složením jako souhrnný vzorek a
e) konečným vzorkem dílčí množství souhrnného nebo redukovaného
souhrnného vzorku, které je nezbytné pro zkoušku.
§ 2
Odběr vzorků výrobků zahrnuje odběr dílčích vzorků, vytvoření
souhrnných a konečných vzorků, uchovávání a označování konečných
vzorků.
§ 3
(1) K odběru vzorků se používají pomůcky pro odběr vzorků, kterými se
rozumí v případě
a) tuhých výrobků mechanická zařízení výrobce přímo určená k odběru
vzorků výrobků, která jsou v pohybu nebo kterými se při odběru vzorku
pohybuje, a dále vzorkovače, zejména trubkové, ploché lopatky a
spirálové vzorkovače, vhodné z hlediska velikosti partie a částic
výrobku, a
b) kapalných výrobků vzorkovací pumpa, vzorkovací trubice se spodním
uzávěrem a vzorkovací nádoba.
(2) K dělení vzorku se používá dělič, výjimečně se vzorek dělí
kvartací.
(3) Pomůcky pro odběr vzorků a pracovní plochy musí být čisté a suché.
Nemohou být z materiálu, který by ovlivnil kvalitu vzorku výrobku.
§ 4
(1) Je-li partie tak velká nebo uložena takovým způsobem, že z ní není
možné odebrat jednotlivé dílčí vzorky, pak se za partii považuje jen ta
její část, která umožní odběr dílčích vzorků.
(2) U výrobků určených pouze k užití spotřebiteli^1) se za partii
považuje obsah jednoho originálního balení, který současně představuje
souhrnný vzorek. V případě, že nepostačuje hmotnost obsahu balení,
odebere se takový počet balení, aby byl splněn požadavek hmotnosti
konečného vzorku.
§ 5
(1) Hmotnost dílčího vzorku odebraného z volně ložených výrobků,
balených výrobků s hmotností obsahu nad 50 kg nebo objemu nad 50 l musí
být minimálně 0,2 kg s výjimkou dílčího vzorku odebraného mechanickým
zařízením z pohybujícího se výrobku.
(2) Minimální počet dílčích vzorků podle druhu výrobku a velikosti
partie je uveden v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(3) Z dílčích vzorků odebraných z jedné partie se vytvoří jeden
souhrnný vzorek. Stejným způsobem se vytvoří 2 souhrnné vzorky, pokud
se u výrobků, které se skládají z více než 1 součásti určující typ a
mají sklon k porušení směsi, použije k odběru vzorku trubkový
vzorkovač.
(4) Souhrnný vzorek se redukuje na konečnou maximální hmotnost 4 kg.
Hmotnost souhrnného vzorku jednosložkových výrobků typu dusičnanu
amonného s obsahem dusičnanového dusíku vyšším než 28 %, u kterého se
současně provádějí zkoušky výbušnosti, je maximálně 75 kg.
§ 6
(1) Z každého souhrnného vzorku nebo z každého redukovaného souhrnného
vzorku se vytvoří minimálně 3 konečné vzorky.
(2) Hmotnost konečného vzorku tuhých výrobků je minimálně 1 kg,
kapalných výrobků minimálně 0,5 kg.
(3) Hmotnost konečného vzorku tuhých organických hnojiv a substrátů je
minimálně 2 kg.
(4) Konečný vzorek kapalných organických hnojiv a tekutých hnojiv musí
obsahovat minimálně 0,1 kg sušiny.
(5) Hmotnost konečného vzorku spotřebitelských balení je minimálně 0,25
kg.
(6) U balení s obsahem do 1 kg představuje obsah balení nebo jejich
soubor konečný vzorek.
(7) Hmotnost konečného vzorku jednosložkových výrobků typu dusičnanu
amonného s obsahem dusičnanového dusíku vyšším než 28 %, u kterého se
současně provádějí zkoušky výbušnosti, je maximálně 25 kg.
§ 7
(1) Dílčí vzorky se odebírají náhodně z celé partie. Hmotnost nebo
objem odebraných dílčích vzorků je stejný.
(2) Partie tuhých výrobků nebalených nebo v obalech o hmotnosti obsahu
přes 50 kg se rozdělí na stejné části a z každé se odebere nejméně 1
dílčí vzorek.
(3) Z balení tuhého výrobku o hmotnosti obsahu 50 kg a méně se odebere
trubkovým vzorkovačem dílčí vzorek nebo se získá opakovaným dělením
celého obsahu balení na děliči.
(4) Z kapalného výrobku se dílčí vzorek odebere po rozmíchání, z
emulzí, suspenzí a kašovitých směsí pouze z proudu tekoucího výrobku.
(5) Jestliže obsahuje souhrnný vzorek shluky, rozmačkají se odděleně a
opět se spojí se souhrnným vzorkem. Ke stanovení velikosti částic se
použije původní souhrnný vzorek.
(6) Při odběru vzorků pro stanovení mikrobiologických parametrů se
odebírá pět vzorků o hmotnosti 0,1 - 0,2 kg náhodně rozmístěných po
vzorkovaném celku. Každý takto odebraný vzorek pro mikrobiologický
rozbor představuje konečný vzorek. Jednotlivé konečné vzorky se
nepromíchávají.
(7) Konečný vzorek se uchovává po dobu 12 měsíců od vyhotovení
protokolu o odběru vzorku v čistých, suchých, vlhkost
nepropouštějících, vzduchotěsných a uzavíratelných obalech vyrobených z
materiálů, které neovlivní jejich kvalitu. U konečného vzorku na
mikrobiologickou analýzu se uzavíratelné obaly s konečným vzorkem
bezprostředně po uzavření vloží do termoboxů s chladicími vložkami.
Konečné vzorky spotřebitelských hnojiv o hmotnosti do 3 kg se
uchovávají v originálním balení. K obalu konečného vzorku se pevně
připojuje označení s těmito údaji:
a) název výrobku,
b) jméno a příjmení inspektora,
c) datum a
d) číslo protokolu.
(8) Konečný vzorek uchovává Ústřední kontrolní a zkušební ústav
zemědělský (dále jen "ústav"). Ústav ke každému konečnému vzorku
vyhotovuje protokol o odběru vzorku, který obsahuje tyto údaje:
a) název a adresu ústavu, kontrolní útvar,
b) jméno a příjmení inspektora,
c) identifikační údaje výrobce, dovozce nebo dodavatele,
d) název výrobku,
e) formy živin a jejich rozpustnost,
f) velikost, druh partie a číslo šarže,
g) režim uvádění výrobku do oběhu,
h) druh balení výrobku,
i) způsob skladování výrobku,
j) místo, adresu a datum odběru vzorku,
k) důležité skutečnosti zjištěné při odběru vzorku,
l) označení dokladů a ostatních materiálů a
m) číslo protokolu.
(9) Podrobnosti metod odběru a uchovávání vzorků ústav zveřejňuje na
svých internetových stránkách.
Chemické rozbory a biologické zkoušky
§ 8
Chemické rozbory výrobků se provádějí postupy uvedenými v příloze č. 2
k této vyhlášce.
§ 9
(1) Biologické zkoušky provádí ústav na poli, ve skleníku, vegetační
hale nebo v laboratoři.
(2) Biologické zkoušky se provádějí následujícím způsobem:
a) výrobek se ověřuje na plodinách a v dávkách, pro které je určen,
b) z charakteru a deklarovaného způsobu použití výrobku se odvozuje
výběr druhu zkoušky a stanoviště, délka ověřování, varianty zkoušení a
hodnocené parametry,
c) do biologických zkoušek se vždy zařazuje nejméně 1 kontrolní
srovnávací varianta,
d) v biologických zkouškách se ověřované varianty nejméně čtyřikrát
opakují.
(3) Biologické zkoušky v podobě mikrobiologických zkoušek se provádějí
podle zásad uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce bodu 1 písm. c).
(4) Biologické zkoušky v podobě ekotoxikologických zkoušek se provádějí
následujícím způsobem:
a) výrobek se ověřuje pomocí normovaných testů s mikroorganismy,
bezobratlými a rostlinami tak, aby se postihlo více úrovní potravního
řetězce,
b) výrobek se testuje v různých koncentračních hladinách vycházejících
z nejvyšší doporučené dávky uvedené výrobcem,
c) do ekotoxikologických zkoušek se vždy zařazuje nejméně 1 kontrolní
srovnávací varianta a
d) v ekotoxikologických zkouškách každá koncentrační hladina zahrnuje
nejméně 3 opakování.
§ 10
Přechodné ustanovení
Chemické a biologické zkoušky výrobků zahájené přede dnem nabytí
účinnosti této vyhlášky se dokončí podle vyhlášky č. 273/1998 Sb., ve
znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.
§ 11
Zrušovací ustanovení
Zrušují se:
1. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 273/1998 Sb., o odběrech a
chemických rozborech vzorků hnojiv.
2. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 475/2000 Sb., kterou se mění
vyhláška Ministerstva zemědělství č. 273/1998 Sb., o odběrech a
chemických rozborech vzorků hnojiv.
§ 12
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2021.
Ministr:
Ing. Toman, CSc., v. r.
Příl.1
Minimální počty dílčích vzorků podle druhu výrobku a velikosti partie
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I druh výrobku a velikosti partie I minimální počet dílčích vzorků I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I TUHÉ VÝROBKY I
I----------------------------------------------------------------------------I
I volně ložené tuhé výrobky a v obalech nad 50 kg I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I I počet vzorků I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I partie do 2,5 t I 7 I
I partie od 2,5 do 80 t I druhá odmocnina z dvacetinásobku I
I I hmotnosti partie v tunách, I
I I zaokrouhleno na celá čísla I
I partie nad 80 t I 40 I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I balené tuhé výrobky v obalech do obsahu 50 kg I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I balení s obsahem větším než 1 kg I počet balení I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I do 4 kusů I všechna I
I 5 až 16 kusů I 4 I
I 17 až 400 kusů I druhá odmocnina z počtu balení, I
I I zaokrouhleno na celá čísla I
I nad 400 kusů I 20 I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I balení s obsahem do 1 kg I 3 I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I KAPALNÉ VÝROBKY I
I----------------------------------------------------------------------------I
I volně ložené kapalné výrobky a v obalech nad 50 kg I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I I počet vzorků I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I partie do 2,5 t I 7 I
I partie od 2,5 do 80 t I druhá odmocnina z dvacetinásobku I
I I hmotnosti partie v tunách, I
I I zaokrouhleno na celá čísla I
I partie nad 80 t I 40 I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I balené kapalné výrobky v obalech do obsahu 50 kg I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I balení s obsahem větším než 1 kg I počet balení I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I do 4 kusů I všechny I
I 5 až 16 kusů I 4 I
I 17 až 400 kusů I druhá odmocnina z počtu balení, I
I I zaokrouhleno na celá čísla I
I nad 400 kusů I 20 I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
I balení s obsahem do 1 kg I 3 I
I-------------------------------------I--------------------------------------I
Příl.2
Postupy chemických rozborů
1. Příprava vzorků k analýze
Úprava konečného vzorku dodaného do laboratoře je sled operací, zejména
prosévání, rozmělňování a homogenizace, který se provádí tak, aby
a) i nejmenší navážka, předpokládaná analytickými metodami, byla
reprezentativní pro konečný vzorek,
b) při úpravě nebyla zrnitost hnojiva změněna natolik, že by tím byla
značně ovlivněna rozpustnost v různých vyluhovacích činidlech,
c) mikrobiologické zkoušky odpovídaly zásadám uvedeným v AHEM 7/2001
(Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica) a AHEM 1/2008 (Acta
hygienica, epidemiologica et microbiologica).
2. Dusík
2.1 Stanovení amonného dusíku
2.1.1 Stanovení amonného dusíku destilační metodou
Amoniak se vytěsní nadbytkem hydroxidu sodného, destiluje se, zachytí
se ve vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.1.2 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou
Amonné ionty ve vodném roztoku se reakcí s formaldehydem převedou na
hexamethylentetramin, přičemž se uvolní ekvivalentní množství
oxoniových iontů. Ty se přímo stanoví titračně odměrným roztokem
hydroxidu sodného na fenolftalein.
2.1.3 Stanovení amonného dusíku spektrofotometrickou metodou
Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a
salicylanem za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog
indofenolu). Intenzita zbarvení se měří spektrofotometricky při vlnové
délce 660 nm.
2.2 Stanovení amonného a dusičnanového dusíku podle Devardy
Dusičnany a eventuálně přítomné dusitany se v silně alkalickém
prostředí redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí Devardovy
slitiny s hydroxidem sodným. Vzniklý amoniak se spolu s původně
přítomným vytěsní nadbytkem hydroxidu sodného, destiluje se, zachytí ve
vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.3 Stanovení celkového dusíku (sumy anorganicky a organicky vázaného
dusíku)
2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů
Vzorek se rozloží Kjeldahlovou metodou varem s kyselinou sírovou za
přítomnosti měďnatého katalyzátoru. Ze vzniklého síranu amonného se
amoniak vytěsní hydroxidem sodným, destiluje se, zachytí ve vhodném
jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.3.2 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně s dusičnany
Nejprve se práškovým železem a chloridem cínatým zredukují dusičnany na
amoniak a vzorek se dále rozloží Kjeldahlovou metodou jako v bodu
2.3.1.
2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině
Dusík z močoviny se varem vzorku s kyselinou sírovou převede na síran
amonný. Amoniak se z alkalického prostředí destiluje, zachytí se ve
vhodném jímacím roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.3.4 Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera
Dusičnany v prostředí kyseliny sírové nitrují fenol na p-nitrofenol,
který se následně pomocí zinku redukuje na p-aminofenol. Ten se spolu s
organickou složkou vzorku rozloží vroucí kyselinou sírovou za
přítomnosti katalyzátoru, při čemž se organicky vázaný dusík
zmineralizuje. Vzniklý amonný dusík se spolu s původně přítomným
amonným dusíkem po alkalizaci destiluje, zachytí se ve vhodném jímacím
roztoku a v něm se následně stanoví titračně.
2.3.5 Stanovení celkového dusíku podle Dumase (elementární analýzou)
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi
plynů se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na
formy N2, CO2 a SO2, které se vhodným způsobem detekují.
2.4 Stanovení kyanamidového dusíku
Kyanamid se z roztoku srazí jako stříbrná sůl, která se rozloží
Kjeldahlovou metodou a dusík se stanoví jako v bodu 2.3.1.
2.5 Stanovení biuretu v močovině
2.5.1 Stanovení biuretu v močovině spektrofotometricky
Biuret tvoří v alkalickém prostředí za přítomnosti vinanu
sodnodraselného s dvojmocnou mědí modrofialový vodorozpustný komplex,
jehož absorbance se měří při vlnové délce 546 nm.
2.5.2 Stanovení biuretu v močovině pomocí vysokoúčinné kapalinové
chromatografie (HPLC) Biuret se stanoví ve vodném roztoku pomocí HPLC s
detekcí při vlnové délce 195 nm.
2.6 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe
Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným,
dusičnanovým, močovinovým a kyanamidovým dusíkem
2.6.1 Stanovení rozpustného a nerozpustného dusíku (suma). Stanovení se
provádí pouze tehdy, je-li z výše uvedených forem dusíku přítomen též
kyanamidový dusík.
2.6.1.1 Za nepřítomnosti dusičnanů se vzorek přímo mineralizuje
Kjeldahlovou metodou jako v bodu 2.3.1
2.6.1.2 Za přítomnosti dusičnanů se vzorek mineralizuje Kjeldahlovou
metodou (bod 2.3.1) až po redukci práškovým železem a chloridem
cínatým.
Poznámka: Z hnojiv se vodou při laboratorní teplotě vyluhuje amonný,
dusičnanový a močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý se
hydrolyzuje (na Ca (HCN2)2) a nerozpuštěné zbývají močovino-aldehydické
kondenzáty. Zjistí-li se při rozboru obsah nerozpustného dusíku vyšší
než 0,5 %, lze usuzovat na přítomnost močovino-aldehydických kondenzátů
popř. jiných forem nerozpustného dusíku. Pro tento případ je popsaný
analytický postup bez úprav nevhodný.
2.6.2 Stanovení rozpustných forem dusíku v různých podílech jediného
roztoku vzorku:
2.6.2.1 Rozpustný celkový dusík
2.6.2.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů, přímým rozkladem metodou podle
Kjeldahlovy metody, jako v bodu 2.3.1
2.6.2.1.2 za přítomnosti dusičnanů rozkladem alikvotního podílu roztoku
vzorku metodou podle Jodlbauera, bod 2.3.4.
V obou-případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou podle
bodu 2.1.1.
2.6.2.2 Dusičnanový dusík
2.6.2.2.1 z rozdílu: za nepřítomnosti kyanamidu vápenatého
Rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a sumou amonného a močovinového dusíku (2.6.2.3.2
nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.2.4).
2.6.2.2.2 z rozdílu: za přítomnosti kyanamidu vápenatého
Rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a sumou (2.6.2.3.2 nebo 2.6.2.3.3 + 2.6.2.4 +
2.6.2.5).
2.6.2.2.3 přímé stanovení: Stanovení dusičnanového dusíku
spektrofotometrickou metodou
Dusičnany absorbují v ultrafialové oblasti spektra při vlnové délce 210
nm. Po redukci dusičnanů ve výluhu na dusitany se provede druhé měření
při vlnové délce 210 nm a z rozdílu naměřených hodnot se vypočítá obsah
dusíku vyjádřený jako dusičnanový dusík (N-NO3).
2.6.2.3 Amonný dusík
2.6.2.3.1 za přítomnosti samotného amonného nebo amonného a
dusičnanového dusíku použitím destilační metody podle bodu 2.1.1.
2.6.2.3.2 za přítomnosti močovinového nebo kyanamidového dusíku
vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním
vzduchu. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny
sírové a stanoví jako při destilační metodě podle bodu 2.1.1.
2.6.2.3.3 přímé stanovení: Stanovení amonného dusíku
spektrofotometrickou metodou
Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a
salicylanem za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog
indofenolu). Intenzita zbarvení se měří spektrofotometricky při vlnové
délce 660 nm.
2.6.2.4 Močovinový dusík
2.6.2.4.1 Přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se stanoví
postupem 2.6.3.3.1. Ve vzorku se zároveň stanoví obsah přítomného
volného amoniaku bez přídavku ureázy podle bodu 2.6.3.3.1. Obsah
močovinového dusíku 2.6.2.4 se vypočte z rozdílu (2.6.2.4.1-2.6.3.3.1)
2.6.2.4.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí
vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC).
Močovinový dusík se stanoví v extraktu pomocí HPLC s použitím detekce
při vlnové délce 195 nm.
2.6.2.4.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky
I--------I------------I----------I------------I------------------------------I
I Případ I N-NO3- I N-NH4+ I N-CN22- I N-CO(NH2)2 I
I--------I------------I----------I------------I------------------------------I
I 1 I přítomen I přítomen I přítomen I 2.6.2.1.2 nebo 2.3.5 - I
I I I I I (2.6.2.3.2 nebo I
I I I I I 2.6.2.3.3 + 2.6.3.2.2 + I
I I I I I 2.6.2.5) I
I--------I------------I----------I------------I------------------------------I
I 2 I nepřítomen I přítomen I přítomen I 2.6.2.1.1 - (2.6.2.3.2 nebo I
I I I I I 2.6.2.3.3 + 2.6.2.5) I
I--------I------------I----------I------------I------------------------------I
I 3 I nepřítomen I přítomen I nepřítomen I 2.6.2.1.1 - (2.6.2.3.2 nebo I
I I I I I 2.6.2.3.3) I
I--------I------------I----------I------------I------------------------------I
I 4 I přítomen I přítomen I nepřítomen I 2.6.2.1.2 - (2.6.2.3.2 nebo I
I I I I I 2.6.2.3.3 + 2.6.3.2.2) I
I--------I------------I----------I------------I------------------------------I
2.6.2.5.4 stanovení jednotlivých forem dusíku přímými metodami
I--------------I-------------I--------------I-------------I------------------I
I Celkový N I N-NO3- I N-NH4+ I N-CN22- I N-CO(NH2)2 I
I--------------I-------------I--------------I-------------I------------------I
I 2.3.5 nebo I 2.6.2.2.3 I 2.1.3 nebo I 2.6.2.5 I 2.7.1 nebo 2.7.2 I
I 2.3.4 I I 2.6.2.3.2 I I I
I--------------I-------------I--------------I-------------I------------------I
2.6.2.5 Kyanamidový dusík srážením jako stříbrná sůl a stanovením
dusíku ve sraženině podle Kjeldahlovy metody. Kyanamidový dusík se
převede do roztoku zředěnou kyselinou octovou, pak se z amoniakálního
prostředí vysráží jako stříbrná sůl a ve sraženině se stanoví dusík
metodou podle Kjeldahlovy metody jako v bodu 2.3.1.
2.6.3 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným,
dusičnanovým a močovinovým dusíkem v různých podílech jediného roztoku
vzorku:
2.6.3.1 Celkový dusík
2.6.3.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahlovy
metody, metodou jako v bodu 2.3.1.
2.6.3.1.2 za přítomnosti dusičnanů po rozkladu alikvotního podílu
roztoku vzorku metodou podle Jodlbauera, podle bodu 2.3.4.
V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou podle
bodu 2.1.1.
2.6.3.2 Dusičnanový dusík
2.6.3.2.1 z rozdílu mezi 2.6.3.1.2 a sumou rozpustného amonného a
močovinového dusíku (2.6.3.3 + 2.6.3.4).
2.6.3.2.2 přímé stanovení: Stanovení dusičnanového dusíku
spektrofotometrickou metodou
Dusičnany absorbují v UV oblasti spektra při vlnové délce 210 nm. Po
redukci dusičnanů ve výluhu na dusitany se provede druhé měření při
vlnové délce 210 nm a z rozdílu naměřených hodnot se vypočítá obsah
dusíku vyjádřený jako dusičnanový dusík (N-NO3).
2.6.3.3 Amonný dusík
2.6.3.3.1 vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí
proháněním vzduchu. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku
kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě v bodu 2.1.1.
2.6.3.3.2 přímé stanovení: Stanovení amonného dusíku
spektrofotometrickou metodou
Dusík v amonné formě obsažený ve vzorku reaguje s chlornanem a
salicylanem za vzniku modrého zbarvení (salicylátový analog
indofenolu). Intenzita zbarvení se měří spektrofotometricky při vlnové
délce 660 nm.
2.6.3.4 Močovinový dusík
2.6.3.4.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje
odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové.
2.6.3.4.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí
vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC)
Močovinový dusík se stanoví v extraktu pomocí HPLC s detekcí při vlnové
délce 195 nm.
2.6.3.4.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky
I----------I------------I------------I---------------------------------------I
I Případ I N-NO3- I N-NH4+ I N-CO(NH2)2 I
I----------I------------I------------I---------------------------------------I
I 1 I nepřítomen I přítomen I (2.6.3.1.1) - (2.6.3.3.1 nebo I
I I I I 2.6.3.3.2) I
I----------I------------I------------I---------------------------------------I
I 2 I přítomen I přítomen I (2.6.3.1.2) - (2.6.3.3 + 2.6.3.2.2) I
I----------I------------I------------I---------------------------------------I
2.7 Stanovení močovinového (amidického) dusíku
2.7.1 Stanovení močovinového (amidického) dusíku spektrofotometrickou
metodou
Močovina reaguje v kyselém prostředí s 4-dimethylaminobenzaldehydem za
vzniku žlutě zbarveného kondenzačního produktu, jehož absorbance se
měří při vlnové délce 420 nm. Metoda je určena pro selektivní stanovení
močovinového (amidického) dusíku v jednoduchých i vícesložkových
hnojivech. Nelze ji použít pro hnojiva obsahující nebo uvolňující
látky, které rovněž tvoří barevné sloučeniny s
4-dimethylaminobenzaldehydem, jako např. kyanamid, thiomočovina,
primární a sekundární aromatické aminy, hydrazin a deriváty s jednou
volnou aminoskupinou, semikarbazidy.
2.7.2 Stanovení močovinového (amidického) dusíku pomocí vysokoúčinné
kapalinové chromatoqrafie (HPLC)
Močovinový dusík se stanoví ve vodném roztoku pomocí HPLC na reverzní
fázi s použitím detekceí při vlnové délce 200 nm.
2.8 Stanovení močovino-aldehydických kondenzátů
Poznámka: Močovino-aldehydické kondenzáty jsou dusíkaté látky obtížně
rozpustné ve vodě. K jejich stanovení se využívá jejich různá
rozpustnost ve studené a horké vodě. Voda je nahrazena tlumivými
roztoky, které zabraňují hydrolytickému štěpení kondenzátů na močovinu
a aldehyd a zároveň zajišťují stabilní podmínky rozpustnosti při
vyluhování.
2.8.1 Stanovení celkových močovino-aldehydových kondenzátů odečtem
jednotlivých forem dusíku od celkového dusíku
I---------I-----------I--------I------------I--------------------------------I
I Celkový I N-NO3- I N-NH4+ I N-CO(NH2)2 I Celkový dusík močovino- I
I dusík I I I I aldehydických kondenzátů (CMA) I
I---------I-----------I--------I------------I--------------------------------I
I 2.3.5 I 2.6.2.3.3 I 2.1.3 I 2.7.2 I 2.3.5 - (2.6.2.3.3 + 2.1.3 + I
I I I I I 2.7.2) I
I---------I-----------I--------I------------I--------------------------------I
2.8.2 Stanovení dusíku močovino-aldehydických kondenzátů rozpustných ve
studené vodě (RSV)
Vzorek se vyluhuje intenzivním mícháním po dobu 30 minut při teplotě 20
°C fosforečnanovým tlumivým roztokem pH = 7,5. Nerozpustný zbytek na
filtru se promyje studenou vodou a rozloží se postupem podle bodu 2.3.1
a stanoví se postupem podle bodu 2.1.1. Výsledkem je hodnota
močovino-aldehydického dusíku nerozpustného ve studené vodě (NSV).
Od celkového močovino-aldehydického dusíku (CMA) se odečte hodnota
močovino-aldehydického dusíku nerozpustného ve studené vodě. Výsledkem
rozdílu těchto dvou hodnot je obsah močovino-aldehydických kondenzátů,
rozpustných ve studené vodě.
I----------------------------------------------------------------------------I
I RSV = CMA - NSV I
I----------------------------------------------------------------------------I
2.8.3 Stanovení dusíku močovino-aldehydických kondenzátů rozpustných v
horké vodě (RHV)
Vzorek se vyluhuje na vroucí vodní lázni po dobu 30 minut
fosforečnanovým tlumivým roztokem pH = 7,5. Nerozpustný zbytek na
filtru se promyje horkou vodou a rozloží se postupem podle bodu 2.3.1
(stanovení celkového dusíku podle Kjeldahlovy metody s použitím
katalyzátoru) a stanoví se postupem podle bodu 2.1.1. Výsledkem je
hodnota močovino-aldehydického dusíku nerozpustného v horké vodě (NHV).
Od hodnoty močovino-aldehydického dusíku nerozpustného ve studené vodě
(NSV) se odečte hodnota močovino-aldehydického dusíku nerozpustného v
horké vodě (NHV).
Výsledkem rozdílu těchto dvou hodnot je obsah dusíku
močovino-aldehydických kondenzátů, rozpustných v horké vodě.
I----------------------------------------------------------------------------I
I RHV = NSV - NHV I
I----------------------------------------------------------------------------I
2.8.4 Stanovení kondenzátů močoviny
2.8.4.1 Stanovení oligomerů methylenmočoviny pomocí vysokoúčinné
kapalinové chromatografie (HPLC)
Rozpustné oligomery methylenmočoviny (methylendimočovina,
dimethylentrimočovina, trimethylentetramočovina) se stanoví po extrakci
horkou vodou pomocí HPLC na reverzní fázi s použitím UV detekce při
vlnové délce 195 nm.
2.8.4.2 Stanovení isobutylidendimočoviny a krotonylidendimočoviny
pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC)
Isobutylidendimočovina a krotonylidendimočovina se stanoví po extrakci
ve vodném roztoku pomocí HPLC na reverzní fázi s použitím UV detekce
při vlnové délce 200 nm.
3. Fosfor
3.1 Stanovení metod rozkladu a vyluhování fosforečnanů
3.1.1 Stanovení rozkladu minerálními kyselinami
3.1.1.1 Rozklad minerálními kyselinami
Vzorek se rozloží varem se směsí kyseliny sírové a dusičné a veškerá
kyselina fosforečná se tak převede do roztoku. Metoda je určena pro
rozklad vzorků přírodních fosfátů a hnojiv s obsahem fosforu, pokud
neobsahují větší množství organických látek.
3.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
Fosfor se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za
definovaných podmínek.
3.1.2 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině mravenčí
(2 %)
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny mravenčí (2 %).
Při tom se vylouží fosforečnany především z rozpadavých zemitých
surových fosfátů, zatímco “tvrdé“ surové fosfáty se nevyluhují.
3.1.3 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině
citronové (2 %)
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny citronové (2 %).
Metoda je určena především pro hnojiva typu Thomasovy moučky nebo
směsi, které ji obsahují.
3.1.4 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v neutrálním
roztoku citronanu amonného
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují za předepsaných podmínek při 65 °C
neutrálním (pH = 7,0) roztokem citronanu amonného.
3.1.5 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných v zásaditém roztoku
citronanu amonného
3.1.5.1 Vyluhování podle Petermanna při 65 °C
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při 65 °C zásaditým roztokem
citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek.
Metodou se vyluhuje především dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého
(CaHPO4 . 2 H2O).
3.1.5.2 Vyluhování podle Petermanna při teplotě místnosti
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 °C zásaditým roztokem
citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek.
Metoda je určena především pro termofosfáty resp. termicky zpracované
fosfáty.
3.1.5.3 Vyluhování podle Joulieho
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20 °C zásaditým roztokem
citronanu amonného předepsaného složení (příp. s obsahem 8
hydroxychinolinu k vázání nadbytku hořčíku) za přesně stanovených
podmínek. Metoda je určena pro vyluhování fosforu vázaného ve formě
fosforečnanu hlinitovápenatého.
3.1.6 Stanovení vyluhování fosforečnanů rozpustných ve vodě
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují vodou při cca 20 °C za přesně
stanovených podmínek. Metoda je určena pro jednosložková i vícesložková
hnojiva obsahující fosforečnany rozpustné ve vodě.
3.1.7 Stanovení rozkladu z popela kyselinou chlorovodíkovou
Metoda je určena především pro stanovení celkového fosforu v
organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek
se spálí při 450 °C a popel se rozloží zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou.
3.2 Metody stanovení fosforečnanů ve výluzích
3.2.1 Vážkové stanovení jako fosfomolybdenan chinolinu
Metoda je použitelná pro všechny rozkladné roztoky a výluhy, získané
podle bodu 3.1, obsahující fosfor ve formě jednoduchých fosforečnanů.
Eventuálně přítomné polyfosforečnany se musí předem hydrolyzovat. Z
roztoku okyseleného kyselinou dusičnou se činidlem, obsahujícím
molybdenan sodný nebo amonný, kyselinou citronovou, chinolin, kyselinu
dusičnou a aceton, za předepsaných podmínek vysráží žlutý
molybdátofosforečnan chinolinia. Sraženina se odfiltruje skleněným
filtračním kelímkem, promyje, suší při 250 °C a váží. Při dodržení
všech podmínek obsahuje 3,207 % P2O5. Stanovení neruší látky obvykle
přítomné v roztoku, jako minerální a organické kyseliny, rozpustné
kremičitany aj.
3.2.2 Spektrofotometrické stanovení jako molybdenová modř
Metoda je určena především pro stanovení nízkých obsahů fosforu v
organických hnojivech popř. i v jiných produktech. Zbytek vzorku po
spálení (popel) se za horka vylouží kyselinou chlorovodíkovou a
filtrací se oddělí nerozpustný zbytek a kyselina křemičitá. Ve filtrátu
se spektrofotometricky stanoví fosforečnan po převedení na
molybdátofosforečnan a redukci v něm vázaného molybdenu na molybdenovou
modř metolem v siřičitanovém prostředí, jejíž absorbance se měří.
Metodu lze použít pro výluhy podle bodů 3.1.1.1, 3.1.1.2, 3.1.6 a
3.1.7.
3.2.3 Stanovení volné kyseliny fosforečné
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem
hydroxidu sodného na indikátor dimethylovou žluť do žlutého zbarvení.
Zjištěná acidita se považuje za kyselinu fosforečnou titrovanou do
prvního stupně a vyjadřuje se jako volná kyselina fosforečná. Ke
zvýšení přesnosti se zbarvení titrovaného roztoku srovnává se zbarvením
roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného se stejným množstvím indikátoru.
Metoda je určena pro stanovení volné kyseliny fosforečné v
superfosfátech.
3.2.4 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným
plazmatem (ICP OES).
Zmlžený vzorek je proudem argonu veden do plazmatu, kde vlivem vysoké
teploty dochází k excitaci elektronů přítomných atomů do vyšších
energetických hladin. Při návratu do původních hladin elektrony emitují
světlo o přesně definované vlnové délce, to je vedeno přes
monochromátor na detektor, kde je intenzita záření převedena na
elektrický signál a provedeno vyhodnocení pro jednotlivé vlnové délky,
charakteristické pro měřené prvky. Metodu lze použít pro všechny typy
výluhů.
4. Draslík
4.1 Stanovení metod vyluhování draslíku
4.1.1 Stanovení vyluhování draslíku rozpustného v kyselinách
4.1.1.1. Draslík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou 30 minut.
V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena jednak pro
minerální tuhá hnojiva s draslíkem uvolnitelným minerálními kyselinami,
jednak pro různé pomocné látky převážně anorganického charakteru.
4.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
Draslík se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za
definovaných podmínek.
4.1.1.3 Rozklad z popela kyselinou chlorovodíkovou
Metoda je určena především pro stanovení celkového draslíku v
organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek
se spálí při 450 °C a popel se rozloží zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou.
4.1.2 Stanovení vyluhování draslíku rozpustného ve vodě
Vodorozpustný draslík se uvede do roztoku varem vzorku s destilovanou
vodou 30 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena
pro minerální tuhá, roztoková a suspenzní hnojiva.
4.2 Metody stanovení draslíku ve výluzích
4.2.1 Vážkové stanovení jako tetrafenylboritan draselný
Z alikvotního podílu zkušebního roztoku se předem odstraní rušivý vliv
příp. přítomného kyanamidu oxidací bromovou vodou, organických látek
aktivním uhlím, nadbytku amonných solí vytěsněním amoniaku varem
zalkalizovaného roztoku, vázáním rušivých kationtů dihydrátem disodné
soli kyseliny ethylendiamintetraoctové a zbytku amonných iontů
formaldehydem. Pak se draslík za tepla ze slabě zásaditého prostředí
sráží roztokem tetrafenylboritanu sodného a sraženina se po ochlazení
odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 120 °C a
váží. Metoda je vhodná pro všechny výluhy hnojiv, pokud neobsahují
nadměrné množství organických látek, neodstraniteIných aktivním uhlím.
4.2.2 Stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se
odpařuje a dochází k tepelné disociaci sloučenin a excitaci atomů.
Vznikající emisní záření se pomocí optiky usměrňuje přes monochromátor
na detektor. Signál je registrován a vyhodnocen.
Metodu lze použít i pro výluhy podle bodů 4.1.1.1, 4.1.1.2, 4.1.1.3 a
4.1.2.
4.2.3 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným
plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Metodu lze použít i pro výluhy podle bodů 4.1.1.1, 4.1.1.2, 4.1.1.3 a
4.1.2.
5. Vápník a hořčík
5.1 Stanovení metod rozkladu a vyluhování vápníku a hořčíku
5.1.1 Stanovení rozkladu kyselinami
5.1.1.1 Extrakce celkového vápníku a hořčíku s odstraněním křemičitanů
a seskvioxidů
Vzorek se rozloží odpařením se zředěnou (1 + 1) kyselinou
chlorovodíkovou k suchu a případnou oxidací organických látek několika
kapkami kyseliny dusičné a nerozpustný zbytek s vyloučenou kyselinou
křemičitou se odfiltrují. Ve filtrátu se po oddělení seskvioxidů
stanoví vápník a hořčík komplexometrickou titračně jednak na fluorexon
(calcein), jednak na eriochromovou čerň T. Metoda je určena pro
materiály vyrobené mletím přírodních hmot (vápence, dolomity) nebo
jejich termickým zpracováním (vápna všech typů) popř. i jiné hmoty s
převládající uhličitanovou nebo oxidovou resp. hydroxidovou vazbou
vápníku a hořčíku a dále se silikátovou vazbou typu hutnických strusek.
5.1.1.2 Vyluhování celkového vápníku a hořčíku kyselinou
chlorovodíkovou
Navážka vzorku se 30 minut vaří se zředěnou (1 + 1) kyselinou
chlorovodíkovou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok
filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro
vzorky obsahující vápník především ve formě síranů v různém stupni
hydratace. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů ve vzorku.
5.1.1.3 Rozklad lučavkou královskou
Vápník a hořčík se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a
chlorovodíkové za definovaných podmínek.
5.1.2 Stanovení vyluhování vápníku nebo hořčíku rozpustného ve vodě
Navážka vzorku se 30 minut vaří s destilovanou vodou. Po zředění,
ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se
použije ke stanovení. Metoda je určena pro hnojiva, u kterých je v
tabulce typových hnojiv předepsán obsah vápníku nebo hořčíku ve
vodorozpustné formě. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů.
5.2 Metody stanovení vápníku a hořčíku ve výluzích
5.2.1 Komplexometrické stanovení vápníku a hořčíku
Alikvotní podíly roztoků získaných metodami podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2
nebo 5.1.2 se titrují odměrným roztokem disodné soli kyseliny
ethylendiamintetraoctové jednak na indikátor fluorexon (calcein) v
silně alkalickém prostředí pH > 12 (samotný vápník), jednak při pH 10,5
+- 0,1 na indikátor eriochromčerň T (suma vápníku a hořčíku). Odečtením
obou spotřeb se zjistí spotřeba odměrného roztoku EDTA na hořčík.
Interference způsobená přítomnými ionty kovů se odstraní přídavkem
kyanidu draselného.
5.2.2 Stanovení vápníku nebo hořčíku metodou atomové absorpční
spektrometrie
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se
odpařuje a rozruší se chemické vazby přítomných sloučenin. Podmínky
atomizace jsou voleny tak, aby co největší část měřených atomů (Me)
zůstala v neutrálním stavu a nevznikaly nabité částice (Me+). Plamenem
prochází paprsek světla ze speciální výbojky, jehož fotony se při
setkání s atomy analyzovaného prvku absorbovány a atom prvku přechází
do vybuzeného stavu. Dochází tak k úbytku intenzity procházejícího
světla, který je dán Lambert-Beerovým zákonem. Měří se absorbance A.
Vápník nebo hořčík se stanoví ve výluzích podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2,
5.1.1.3 a 5.1.2. Měří se vzorek vhodně naředěný do rozsahu kalibrační
křivky obsahující přídavek La.
5.2.3 Stanovení vápníku manganometricky po vyloučení jako šťavelan
Z alikvotního podílu výluhu se vápník vysráží jako šťavelan vápenatý.
Ten se po odfiltrování skleněným filtračním kelímkem a promytí rozpustí
ve zředěné kyselině sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje
odměrným roztokem manganistanu draselného.
5.2.4 Stanovení vápníku nebo hořčíku-metodou optické emisní
spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Vápník a hořčík se stanoví ve výluzích podle bodů 5.1.1.1, 5.1.1.2,
5.1.1.3 a 5.1.2.
6. Sodík
6.1 Stanovení metod vyluhování sodíku
6.1.1 Stanovení vyluhování celkového sodíku
6.1.1.1 Vyluhování kyselinou chlorovodíkovou
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou
stejným způsobem, jako při metodě podle bodu 5.1.1.2. Čirý filtrát se
použije ke stanovení sodíku.
6.1.1.2 Rozklad lučavkou královskou
Sodík se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za
definovaných podmínek.
6.1.2 Stanovení vyluhování sodíku rozpustného ve vodě
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem s destilovanou vodou stejným
způsobem, jako při metodě v bodu 5.1.3. Čirý filtrát se použije ke
stanovení sodíku.
6.2 Metody stanovení sodíku ve výluzích
6.2.1 Stanovení sodíku metodou atomové absorpční spektrometrie
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se
odpařuje a dochází k tepelné disociaci sloučenin a excitaci atomů.
Vznikající emisní záření se pomocí optiky usměrňuje přes monochromátor
na detektor. Signál je registrován a vyhodnocen.
Metodu lze použít pro výluhy podle bodů 6.1.1.1, 6.1.1.2 nebo 6.1.2.
6.2.2 Stanovení metodou optické emisní spektrometrie s indukčně vázaným
plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Metodu lze použít pro výluhy podle bodů 6.1.1.1, 6.1.1.2 nebo 6.1.2.
7. Síra
7.1 Stanovení metod vyluhování síry v různých formách
7.1.1 Stanovení vyluhování celkové síranové síry
Sírany se ze vzorku vyluhují 30 minut varem se zředěnou (1 + 1)
kyselinou chlorovodíkovou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se
stanoví sírany. Navážka vzorku se řídí podle obsahu síranů a vápníku.
7.1.2 Stanovení vyluhování různých forem celkové síry
Metoda je určena pro hnojiva obsahující síru ve formě elementární,
thiosíranové, siřičitanové popř. síranové. Varem vzorku s roztokem
hydroxidu sodného se v silně alkalickém prostředí elementární síra
převede na polysulfidickou a thiosíranovou, která se s případně
přítomným siřičitanem v následujícím kroku zoxiduje peroxidem vodíku na
síran. V celém čirém filtrátu nebo v alikvotním podílu se stanoví
sírany.
7.1.3 Stanovení vyluhování vodorozpustné síranové síry za tepla
Vodorozpustné sírany se ze vzorku 30 minut vyluhují varem s
destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se
roztok filtruje a v alikvotním podílu filtrátu se stanoví sírany.
7.1.4 Stanovení vyluhování vodorozpustné síry vytřepáním
Metoda je určena pro hnojiva obsahující vodorozpustnou síru ve formě
thiosíranu, siřičitanu popř. síranu. Vzorek se za chladu třepe 30 minut
s destilovanou vodou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se po
alkalizaci za varu peroxidem vodíku zoxiduje thiosíran a siřičitan na
síran, který se po okyselení spolu s původně přítomným síranem stanoví.
7.1.5 Stanovení vyluhování celkové síry v různých formách kromě
elementární
Síra se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za
definovaných podmínek.
7.2 Metody stanovení síry
7.2.1 Vážkové stanovení síry jako síranů ve výluzích
Ve výluzích získaných metodami podle bodů 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3 a 7.1.4
se buď v celém objemu, nebo v alikvotním podílu v kyselém prostředí
chloridem barnatým sráží síran barnatý, který se odfiltruje, žíhá a
váží.
7.2.2 Stanovení elementární síry
Elementární síra se ze vzorku extrahuje v Soxhletově extraktoru
sirouhlíkem. Extrahovaná síra se stanoví vážením. Podle potřeby se
kontroluje čistota získané a vážené síry sublimací a vážením zbytku.
7.2.3 Stanovení celkové síry podle Dumase (elementární analýzou)
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi
plynů se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na
formy N2, CO2 a SO2, které se vhodným způsobem detekují.
7.2.4 Stanovení celkové síry metodou optické emisní spektrometrie s
indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
Obsah síry se stanoví metodou optické emisní spektrometrie v extraktech
podle bodů 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3, 7.1.4 a 7.1.5.
8. Chlor
8.1 Stanovení chloridů za nepřítomnosti organických látek
Chloridy vyloužené ze vzorků vodou se stanoví podle Volharda, případně
podle Mohra. Chloridy se vysrážejí odměrným roztokem dusičnanu
stříbrného v kyselém prostředí.
9. Stopové prvky
9.1 Stanovení stopových prvků při obsahu menším než 10 %
9.1.1 Stanovení vyluhováním:
9.1.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou nebo lučavkou královskou za definovaných podmínek.
9.1.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvku
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 °C teplou za přesně
stanovených podmínek.
9.1.1.3 Odstranění organických sloučenin z výluhů
Postup se používá pouze pro výluh pomocí kyseliny chlorovodíkové, pro
vodný výluh, ale pro výluh lučavkou královskou není nutný. Organické
sloučeniny se v poměrné části oxidují peroxidem vodíku.
9.1.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.1.2.1 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku, železa, metodou
atomové absorpční spektrometrie.
Aerosol vzorku je rozprašován do plamene acetylen-vzduch, roztok se
odpařuje a rozruší se chemické vazby přítomných sloučenin. Plamenem
prochází paprsek světla ze speciální výbojky, jehož fotony se při
setkání s atomy analyzovaného prvku absorbovány a atom prvku přechází
do vybuzeného stavu. Dochází tak k úbytku intenzity procházejícího
světla, který je dán Lambert-Beerovým zákonem. Měří se absorbance A.
9.1.2.2 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku, železa, boru a
molybdenu metodou ICP OES
Stopové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s
indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
9.2 Stanovení stopových prvků při obsahu 10 % a více
9.2.1 Stanovení vyluhováním
9.2.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou
chlorovodíkovou nebo lučavkou královskou za definovaných podmínek.
9.2.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20 °C teplou za přesně
stanovených podmínek.
9.2.1.3 Odstranění organických sloučenin z výluhů
Postup se používá pouze pro výluh pomocí kyseliny chlorovodíkové, pro
vodný výluh, ale pro výluh lučavkou královskou není nutný. Organické
sloučeniny se v poměrné části výluhu oxidují peroxidem vodíku.
9.2.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.2.2.1 Stanovení kobaltu, mědi, manganu, zinku a železa metodou
atomové absorpční spektrometrie.
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby
koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti
spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v
návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
9.2.2.2 Stanovení bóru acidimetrickou titračně.
Velmi slabá kyselina boritá tvoří s D-manitem (stejně jako s ostatními
organickými látkami s větším obsahem OH skupin) silnější manitoboritou
kyselinu, kterou lze titrovat odměrným roztokem hydroxidu sodného do pH
= 6,3.
9.2.2.3 Stanovení kobaltu vážkovou metodou.
Kobalt (III) dává s 1-nitroso-2-naftolem červenou sraženinu
Co(C10H6ONO)3 . 2 H2O. Kobalt se sráží v prostředí kyseliny octové
roztokem 1-nitroso-2-naftolu. Sraženina se po filtraci a promytí, suší
do konstantní hmotnosti a váží jako Co(C10H6ONO)3 . 2 H2O.
9.2.2.4 Stanovení mědi titrační metodou.
Měďnatý iont se ve slabě kyselém prostředí redukuje jodidem draselným
na měďný. Vyloučený jod se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného
v přítomnosti škrobu jako indikátoru.
9.2.2.5 Stanovení manganu titrační metodou
Chloridové ionty přítomné ve výluhu se odstraní varem s kyselinou
sírovou. Mangan se oxiduje bismutičnanem v prostředí kyseliny dusičné.
Vzniklý manganistan se redukuje roztokem síranu železnatého. Jeho
přebytek se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného.
9.2.2.6 Stanovení molybdenu vážkovou metodou
8-hydroxychinolin (oxin) poskytuje s molybdenem ve slabě kyselém
prostředí za přítomnosti EDTA sraženinu. Vyloučená žlutá sraženina se
odfiltruje, promyje a vysuší do konstantní hmotnosti jako
MoO2(C9H6NO)2.
9.2.2.7 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku, železa, boru a
molybdenu metodou ICP
Stopové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s
indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
10. Rizikové prvky
10.1 Stanovení rizikových prvků v anorganických hnojivech a surovinách
pro jejich výrobu
10.1.1 Stanovení vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a
chlorovodíkové za definovaných podmínek. V odůvodněných případech lze
použít i tzv. obrácenou (Lefortovu lučavku).
Je-li splněna podmínka homogenity, lze použít i mikrovlnný rozklad.
10.1.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.1.2.1 Stanovení arsenu, chromu, kadmia, a olova metodou atomové
absorpční spektrometrie (s plamenovou nebo elektrotermickou atomizací).
Atomizovaným vzorkem prochází paprsek světla ze speciální výbojky,
jehož fotony se při setkání s atomy analyzovaného prvku absorbovány a
atom prvku přechází do vybuzeného stavu. Dochází tak k úbytku intenzity
procházejícího světla, který je dán Lambert-Beerovým zákonem. Měří se
absorbance A.
10.1.2.2 Stanovení arsenu metodou atomové absorpční spektrometrie
(generováním hydridů]
Ve výluhu vzorku se arsen redukuje jodidem draselným na As (III).
Vyloučený jodid se odstraní přídavkem kyseliny askorbové. V aparatuře
na kontinuální generování hydridů se arsenovodík vzniklý reakcí s
tetrahydridoboritanem sodným vede proudem inertního plynu do rozkladné
trubice, kde dochází k pyrolytické atomizaci.
10.1.2.3 Stanovení rtuti metodou atomové absorpční spektrometrie
Ke stanovení se použije jednoúčelový analyzátor typu (TMA, AMA), ve
kterém se vzorek rozkládá pyrolýzou v proudu kyslíku. Rtuť se zachytí
na amalgamátoru. Rtuť se z amalgamátoru vytěsní zahřátím a měří se její
absorbance.
10.1.2.4 Stanovení rizikových prvků metodou ICP OES
Rizikové prvky se stanoví metodou optické emisní spektrometrie s
indukčně vázaným plazmatem (ICP OES) jako v bodu 3.2.4.
10.2 Stanovení rizikových prvků v organických hnojivech a surovinách
pro jejich výrobu
10.2.1 Stanovení vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a
chlorovodíkové za přesně stanovených podmínek. V odůvodněných případech
lze použít i obrácenou (Lefortovu lučavku). Je-li splněna podmínka
homogenity, lze použít i mikrovlnný rozklad.
10.2.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.2.2.1 Stanovení arsenu, chromu, kadmia, mědi, molybdenu, niklu,
olova a zinku metodou atomové absorpční spektrometrie (s plamenovou
nebo elektrotermickou atomizací).
Prvky se stanoví jako v bodu 10.1.2.1.
10.2.2.2 Stanovení arsenu metodou atomové absorpční spektrometrie
(generováním hydridů)
Arsen se stanoví jako v bodu 10.1.2.2.
10.2.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie
Rtuť se stanoví jako v bodu 10.1.2.3.
10.2.2.4 Stanovení rizikových prvků metodou ICP
Rizikové prvky se stanoví jako v bodu 10.1.2.4.
11. Stanovení volné kyseliny sírové
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem
hydroxidu sodného na směsný indikátor. Zjištěná acidita se považuje za
kyselinu sírovou.
12. Stanovení spalitelných látek
Organický podíl ve vzorku (spalitelné látky) se zjišťuje z hmotnostního
úbytku (po předběžném vysušení vzorku při 105 °C) po spálení vzorku při
450 °C do konstantní hmotnosti.
13. Stanovení vlhkosti
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako hmotnostní úbytek po vysušení
vzorku za předepsané teploty a času. Obsah vlhkosti je možné stanovit i
pomocí titrace podle Karl Fischera.
14. Stanovení hodnoty pH
Hodnota pH se zjistí změřením výluhu nebo suspense daného vzorku na pH
metru s obvyklou kombinací elektrod při použití dvou tlumivých roztoků
při daných podmínkách měření předepsaným způsobem.
15. Stanovení vodivosti
Vodivost vodního výluhu vzorku se měří konduktometrem s příslušnou
elektrodou při daných podmínkách měření (teplotě) způsobem předepsaným
pro daný typ hnojiva.
16. Stanovení velikosti částic
Vzorek se umístí na zkušební síto s udanou jmenovitou velikostí otvorů
a třesením, poklepáváním (za sucha) nebo promýváním (za mokra) se dělí
na podsítný a nadsítný podíl při předepsaných podmínkách. Vážením
jednotlivých frakcí se zjistí jejich procentuální zastoupení.
17. Stanovení kyseliny močové
Vzorek se extrahuje roztokem Li2CO3 a jako mobilní fáze se používá
acetonitril s pufrem z octanu amonného a kyseliny octové. Měření
probíhá na amidové koloně za izokratických podmínek s UV detekcí.
18. Stanovení celkového uhlíku podle Dumase (elementární analýzou)
Vzorky se spalují v proudu kyslíku při vysoké teplotě. Ze vzniklé směsi
plynů se dusík, uhlík a síra separují a katalyticky se převedou na
formy N2, CO2 a SO2, které se vhodným způsobem detekují.
1) § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
ve znění pozdějších předpisů.