Požadavky na používání a označování krmiv

Druhy krmiv

Krmná surovina: 

produkt rostlinného, živočišného nebo anorganického původu čerstvý nebo konzervovaný, a výrobky získané jeho zpracováním; 
jeho hlavním účelem je uspokojit nutriční potřebu zvířat.

příklad: obilí, vločky, sója, rybí moučka, oleje a tuky, sůl, vápenec, kvasnice, seno, sušené maso

• katalog krmných surovin obsahuje nejčastěji používané krmné suroviny a povinné údaje, které musí být uvedeny v jejich označení (tzv. deklarace).
• krmnou surovinu, která není uvedena v katalogu, musí provozovatel, který ji jako první uvádí na trh, zapsat do rejstříku surovin.

Krmná směs: 

směs alespoň dvou krmných surovin, může obsahovat doplňkové látky, a je určena ke krmení zvířat v podobě:

• kompletního krmiva, což je krmná směs, která svým složením pokrývá denní krmnou dávku, a není třeba ji doplňovat, může být dlouhodobě podávána zvířeti jako jediné krmivo;
• doplňkového krmiva, což krmná směs, která má vysoký obsah určitých látek, takže se kombinuje s jinými krmivy;
• krmiva pro zvláštní účel výživy (dietního krmiva), což je krmivo, které má určité vlastnosti a naplňuje potřeby zvířat, jejichž proces trávení, absorpce nebo metabolismus jsou narušeny, a kterým tudíž může prospět podávání specifických krmiv, uvedených v nařízení 2020/354

příklad: granule, minerální krmivo, doplňková směs (kloubní výživa, vitamínové doplňky, pamlsky)

Krmné suroviny obsažené ve směsi musí být uvedeny v katalogu nebo v rejstříku krmných surovin.

Krmná směs může obsahovat doplňkové látky - to jsou látky, které se přidávají do krmiva nebo vody, a musí mít příznivý vliv na vlastnosti krmiva nebo živočišných produktů, samotná zvířata a jejich prostředí, nebo mít kokcidiostatický účinek.

doplňkové látky:

• Doplňkové látky musí být povolené – k dispozici je evropský registr doplňkových látek, další informace k doplňkovým látkám jsou na stránkách ústavu.

příklad: vitamíny, stopové prvky, probiotika, silážní látky, konzervanty

Doplňkové látky ani jejich premixy (směsi doplňkových látek) nejsou určeny k přímému krmení zvířatům, musí být přidány do krmiva.

Označením se rozumí jakýkoli údaj nebo vyobrazení, které na krmivo odkazuje nebo ho provází, což může být etiketa, ale také reklamní leták nebo informace na internetu. Provozovatel (resp. osoba odpovědná za označování) musí být kdykoli připraven prokázat ústavu pravdivost údajů uváděných v souvislosti s krmivem.

Osoba odpovědná za označování je provozovatel, který uvádí krmivo poprvé na trh (výrobce, dovozce) nebo pod jehož jménem je krmivo na trh uváděno; vždy je uveden na označení.
Musí být schopen ústavu předložit veškeré informace o složení a vlastnostech krmiva, a také vědecké důkazy potvrzující různá tvrzení, která jsou v souvislosti s krmivem uváděna.

!!! Tato tvrzení musí být objektivní a ověřitelná a nesmí vyvolávat dojem: 

• že krmivo zabraňuje určitému onemocnění,
• zmírňuje onemocnění
• léčí onemocnění
  (výjimkou jsou kokcidiostatika, medikovaná a dietní krmiva).

Povolená jsou tvrzení, podle kterých podávání krmiva vede

• k optimalizaci výživy (dodává nezbytné živiny, přirozeně bohatý na..., zdroj vitamínů)
• k podpoře fyziologických podmínek (podpora trávení, podpora správného fungování..., zlepšuje využití...)
• k ochraně fyziologických podmínek (ochrana trávicího traktu)

V nařízení 767/2009 jsou zvířata rozdělena na ta:
- určená k produkci potravin (včetně druhů jinde v EU používaných pro lidskou spotřebu = např. koně) a
- neurčená k produkci potravin (kožešinová zvířata, zájmové chovy, laboratorní zvířata).

V označení krmiv je mimo jiné nutné uvádět varovná upozornění u krmiv obsahujících GMO
(nařízení č. 1830/2003), živočišné suroviny (nařízení č. 999/2001) nebo některé doplňkové látky (příslušná povolení DL).